Monday 13 February 2012

No money → no funny!

Proč se sakra všechno točí kolem peněz, které já prostě nemám. Je smutné, jak je dnešní svět materialistický. Je to smutné pro mě. Mám v kapse tak 20 korun a musím toho tolik zaplatit, tolik koupit. Úžasňákovi něco k Valentýnu, zaplatit si autoškolu, doučování z francouzštiny.. Ach jo.

Kdyby se tak mohlo platit penězi z dostihů nebo skleněnkami, co jsme si s nimi cvrnkali na hřišti u babičky. Ne, v dnešní době je to tisíc sem, tisíc tam. A já jsem ráda, když jednou vidím pětistovku - a pozor, tu mám na zaplacení obědů.

Nejsme chudá rodina. To ne. Ale mohli bychom být bohatší. Teda mít peníze jako většina normálních rodin. Stačil by ten zlatý střed. Jenže to bych nesměla mít dva sourozence, zajímat se o tolik věcí, chodit na školu, kde stále něco chtějí, nesmělo by být vše tak drahé a spoustu (asi tak tisícstopadesát) aspektů, které ovlivňují mou zoufalou situaci.



No nic, tak jsem si dostěžovala na to, jak jsem chudá. A abych nezapomněla, nemám ani brigádu. Tady u nás (čti v zapadákově všech zapadákovů) něco najít, to je k zbláznění (a i když se zblázníte, tak brigádu nenajdete!).

16 comments:

  1. Milá slečno L.,
    chápu Tvojí frustraci, ale na druhou stranu - kolik stojí pusa od Úžasňáka? Knížka z antiku? Horký kakao v literární kavárně? Koktejlky ze sekáče? Obejmutí? Psaní blogu? Kolik stojí RADOST? Rozdáváš jí spoustu a spoustu jí dostáváš, viď? ;-) A až jednou vystuduješ (věř mi, taky jsem byla študý chudent...tedy chudý študent, tak o tom něco vím), budou i ty "many".
    Myslím na Tebe. Měj se krásně, Vivi

    ReplyDelete
  2. Taky jsem si chtela postezovat.. pocet mych sourozencu je dokonce jeste o tri kousky vetsi a finance to casto pocituju, nemuzu jet s kamaradama na hory, dovolit si vse, co oni apod. Brigadu samozrejme planuju a uz jsem jich i dost mela (vydelala jsem si napr. na zrcadlovku :), ale tedka pred maturitou to je casove nerealny..
    No ale moje stiznosti na toto tema uplne utnul komentar Vivi, ktery je krasny a pravdivy!
    Diky Vivi za tvuj pozitivni pristup :)

    ReplyDelete
  3. Mám to podobně no.. :) A teď na brigádu ani nemám pomyšlení - před maturou.. Nějak to doklepu a v létě si něco seženu! :) Ale přesně jak psala Vivi, ono to nějak půjde.. :)

    ReplyDelete
  4. Nějaký "Oslíčku, otřes se" nebo Arabelin prosten by se hodil. Ale asi zase utřem nos (teda pokud ty nemáš nějaký tajný zdroje), takže se budem muset spokojit s tím, co je... Za Úžasňáka nemusíš utrácet majlant (i když mě se to říká, taky mě to nejde a chci mu vždycky dát jen to nejlepší), určitě ho potěší, když mu skočíš do náruče nebo namažeš chleba s máslem vykrojený do srdce (taková blbost :-D)... Jestli Tě to uklidní, tak náš zapadákov může směle konkurovat tomu vašemu, takže s brigádami je to tu stejně nahnuté :-/

    ReplyDelete
  5. Slečno L., určitě nesmutni kvůli tomu, že nemáš co dát Úžasňákovi. Určitě toho je dost - třeba jen taková pusa udělá radost a dej si klidně mašli kolem krku a hotovo. :) Peníze vždycky nějaké byly a budou. Je pravda, že se s nimi lépe dýchá. Ale až dostuduješ a budeš pracovat, tak to bude určitě lepší. Snaž se myslet pozitivně, to pomáhá. :)

    ReplyDelete
  6. Naprosto souhlasím s Vivi...já nebýt sekáčů, tak chodím nahá, nebýt bazarů, tak žiju v holobytě a nebýt antikvariátů, jsem naprostý analfabet :-) A nezapomínej, že spousta věcí, se dá vrobit! Sama mám velmi náročné koníčky a vím jaké to je na ně nemít. Např. se věnuji orientálnímu tanci, každý kostým, který vypadá alespoň trochu profesionálně se pohybuje od 8 000,- vejš...tak jsem se prostě naučila šít a kostýmů má plnou skříň a stály mě pár korun ( látky samozřejmě nakoupené v sekáčích) a spousty hodiny šití a zdobení...
    Takhle ych tu mohla psát ještě zítra, ale myslím, že to už stačí.
    Peji tedy spoustu optimismu, chuti a energie do života a spoustu krásnýc úlovků a výrobků, které zpříjemní každý den ;o)

    ReplyDelete
  7. Vím, jak ti je :) Sice mám sourozence jenom jednoho, ale taky není penízků nazbyt...Jenže stěžovat si nemůžu, naši šetří jen proto, abychom se ségrou mohly vystudovat výšky a za to jsem jim vděčná:) Už je to nejspíš staré a ohrané, ale mně pomůže při takové náladě vzpomenout si na lidi, kteří nemají ani to co já :) A hned jsem vděčná za svůj život :) (S)měj se, je to zadarmo !:))

    ReplyDelete
  8. Hlavu vzhůru, peníze kazí charakter :).
    Myslím že Úžasňákovi bude stačit, když mu dáš pořádnou pusu a ten zbytek se vždycky nějak vyřeší :).
    Vím, o čem mluvím, jsem na tom podobně :).

    ReplyDelete
  9. Jak krásně a pravdivě jsi to napsala... Od té doby, co táta odešel a platí málo, na všechno je máma sama, sestra i já studujeme... Není skoro na nic... Ale už to všechno napsaly slečny v komentářích nade mnou :)

    ReplyDelete
  10. Taky brigádu nemohu najít.. Budu muset projít obchodní centra a poptat se, jestli nebudou na léto někoho nabírat. Já patřím mezi ten střed, peníze máme, ale že bychom byli bohatí, to taky ne. Bez naší milé pratetinky, která nám na dušičk zemřela, bychom ani s bratrem neměli své pokoje.. Ona celý život jen studovala a pracovala.. Pro nás.. Achjo

    ReplyDelete
  11. Můj děda vždycky říká "peníze budou, ale my nebudem", ale můj děda toho nakecá... Vivi to napsala moc pěkně - tak, tak, má slova - já svému nejdražšímu vše účtuju v pusách a obejmutích (no, jsou to takový pochybný kšefty ale co už).

    Je to nepříjemné, ale taková situace potká asi každého druhého studentíka. Já na střední brigádničila (za mrzký peníz) a taky to moje malé prasátečko zelo prázdnotou. Teď k vysoké pracuju na poloviční úvazek a finanční problémy nějak neřeším, nemám. To je velmi milé, to jo. Co už tak milé není, je čas a celkem dramatická organizace :D To je pořád něco...
    Odhoď ten zbytečný stres (to takdle v úterý odpoledne stejně nevyřešíš) a vymysli nějaké super překvápko k Valentýnu - já ho musela v zápalu zoufalé neinspirace koupit - za 30 Kč (to ještě jde, ne?)

    ReplyDelete
  12. No ano, máš naprostou pravdu, ale zrovna na ten dárek na Valentýna prcám, to není důležité, pusa stačí :) A já brigádu sice mám a taky na tom nejsme až TAK bídně, ale stejně, koukáš kolem, jak má spousta holek každou chvíli něco nového na sebe, kupují si každou přestávku něco v bufetu, já vždycky žasnu. Na druhou stranu jsem ráda, že umím žít s málem :)

    ReplyDelete
  13. Tak tyhle stavy taky dobře znám. Ale z jiného pohledu. Nejsme bohatá rodina, ale rodiče se snaží mně a sestře zajistit to nejlepší (chápej hlavne školu). Obě jsme chodily na soukromou školu, já teď studuju v Brně (takže mi platí byt, jídlo,..) a kvůli debilnímu rozvhu nemůžu našim nijak ušetřit tak, že bych chodila na brigádu, tak se dobrovolně vzdávám peněz, abych jim to co nejvíc usnadnila. Celé léto pracuju jen na to, abych ve školní rok mohla jít na pivo a šidím se na jídle, abych po nich chtěla co nejméně peněz.. Snad se najde nějaká brigáda bez zbláznění:))

    ReplyDelete
  14. Já sem taky byla bez peněz, tak sem se rozešla se svojí přítelkyní a teď jich mám hodně...
    Ne, to asi nebyla zrovna nejlepší rada.
    Bohužel, peníze nerostou na stromech, na keřích ani je nenacházíme na ulici (většinou). Nezbývá nic jiného, než šetřit a šetřit, dokud nedopadneme tak, že si budeme kupovat pudry, které nám vytvoří šupinky, jenom protože jsou levné.

    ReplyDelete
  15. HOLKY, MOC DĚKUJU ZA MILÉ KOMENTÁŘE, KTERÉ MĚ MOC POTĚŠILY A DONUTILY SI UVĚDOMIT, ŽE NENÍ VŠEM DNŮM KONEC A NENÍ TO ZASE NIC TAK DĚSNÉHO. MOHLA BYCH TAKY BYDLET NĚKDE V AZERBAJDŽÁNU NEBO KENI.

    JSTE BÁJEČNÉ! ♥

    ReplyDelete
  16. To mi připomína mojí kamarádku,která taky bydlí v zapadákově a brigády prostě nejsou. Jak ty říkaš je hnus jak se celý svět točí jen kolem peněz,mám sice brigádu ale bylo to fakt štěstí, že jsem něco sehnala a chtěli mě i přes školu.I přesto těch peněz moc není,jsme na tom všichni studenti bídně. Úžasňákovi upeč příště nějakou dobrotu a uvidíš jak skvělý je to dárek z lásky, mám to vyzkoušené :-)

    ReplyDelete

Děkuji za Vaše komentáře - moc potěší!