Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu...
Nečekala jsem, že se uchýlím k Nezvalovým knihám, ale věřte mi, že těmto krásným veršům se těžko odolává! (.. a to jsem spíše odpůrcem než milovnicí poezie)
Přidávám si k oblíbeným knihám vedle Evžena Oněgina ještě Manon Lescaut a jdu se zavrtat do postele s malou útlou knížečkou..
Už jsem si začala rýmovat, jen co jsem si přečetla název článku. Moc pěkná volba, Luci, snad se Ti s panem Nezvalem krásně usínalo :-)
ReplyDeleteManon Lescaut jsem se učila na základce, byla to snad první básnička co jsem si zapomatovala po druhém přečtení a pamatuji si ji do dneška
ReplyDelete